Od roku 2010 jsme šli každý svou cestou. Já jsem se vydala cestou personálních agentur, což bylo celkem odvážné. Absolutně jsem netušila, do čeho jdu. Začala jsem úplně od píky v jedné místní, na trhu téměř nejdéle působící, agentuře. Během necelých 6 let jsem prošla všemi službami, které personální agentury nabízí.

   V roce 2016 přišla nabídka na založení personální agentury. Změna je život, a tak jsem tuto nabídku přijala. Byla to obrovská výzva, ale také zkouška toho, co jsem se naučila. Nebudu vám lhát, první týdny, co jsem seděla v kanceláři, kde nebyl jediný šanon, jediná smlouva, jsem chodila domů s brekem a pocitem, že to nezvládnu. Že to bylo velké sousto, ale nevzdala jsem to. S první zakázkou jsem otřela slzy a vrhla se do toho. Agenturu jsme založili, rozjeli a funguje dodnes. Nicméně, jak se občas stává, naše cesty se rozdělily a my už jsme se neshodli na směru fungování agentury. Rozhodli jsme se spolupráci ukončit a v dobrém se rozešli. Najednou jsem stála před rozhodnutím co dál. Přišlo mi pár nabídek na vytvoření jiné agentury, ale já už nechtěla vytvářet něco pro někoho. To, co jsme vybudovali, pro mě bylo jako "dítě", které se těžko opouští. A tak jsem ve čtvrtek ukončila pracovní poměr a v pondělí už jsem měla živnostenský list. Samozřejmě byly úvahy o tom, zda to zvládnu, jestli už na nový začátek nejsem unavená, jestli se vlastně nechci raději někam "uklidit". Já ale neměla strach, věděla jsem, že to zvládnu.

   A zvládla jsem to, akorát jsem si uvědomila, že nejsem solitér. Potřebuji mít vůči někomu zodpovědnost, mít možnost se s někým poradit. Jednoduše v tom nebýt sama. A v tom se to stalo! Na LinkedInu se objevila zpráva od Davida a Andrei. Požádali mě o cenovou nabídku na zprostředkování zaměstnanců. To byl velmi důležitý okamžik našeho společného podnikání. Slovo dalo slovo a vznikla společnost TEAMWAY EU, s. r. o. Následovala žádost o licenci (zprostředkování zaměstnanců a agenturní zaměstnávání), stěhování do nové kanceláře a plnění šanonů aktivními smlouvami.

   

   Zažila jsem období, kdy bylo lidí hodně, ale práce málo. Období, kdy bylo práce hodně, ale lidí málo. Období, kdy pro mě byl každý pohovor ubíjející, kdy jsem byla vyčerpaná (kdo pracuje s lidmi ví, o čem mluvím). 

   Na druhou stranu jsem zažila období úspěchu, fajn setkání, získání nových zkušeností a výzev. Ale asi nejdůležitější pro mě je to ohlédnutí se zpátky, kdy vidím obrovský kus cesty, který se ubírá a vyvíjí tím správným směrem. Věřím, že vnímání vývoje a vytváření vztahů je naším hnacím motorem, být lepší a lepší.

Pavlína Nováková, výkonná manažerka